Hladinka v nesnázích

Tož jsme si v hospodě před dovoloneou s Přepáleným a externistou Dalecem řekli: "Pyčo co se jet takhle vykalit na ten prodloužené víkend do krasu? Je tam hezky, točej plzničku a nejsou tam žádný naše ženský, který by nám kazily požitek z alkoholu."

Jak se řeklo, tak se udělalo, jen odjezd se musel přesunout až na večer, bo řidičovi se nejak nedařilo vystřízlivět a Přepálenej si to rozmyslel. Ale nakonec jsme se přecijenom rozjeli do Hojštejna, ségry se rozeřvali fábkou a cestou jsme nabrali ještě kámošku Hanku, aby nám bez těch ženckejch nebylo až tak úplně smutno a měl nám kdo vařit snídani. Ta se cestou dozvěděla o holštejnské bódě takovéty podrobnosti, jako že tam není voda, záchod a elektřina a brali jí mrákoty.

No co už, dojeli jsme a zamíříli hned do hospody, kam za náma za chvilku přišel vostré hráč Škylda. Popíjeli jsme, panáčkovali, ještě si vzali plzenšké kuželky k bódě a bylo nám veselo.

Ráno to bylo horší... Dalec řekl, že nám trochu ukáže okolí a vyrazili jsme na špacír po kopcích bez kiosku, který trval hodiny a hodiny (utrpení!)... následoval vydatný oběd a že prý vzhůru dolů do jeskyně... další tůra, navíc s vybavením a pak se sesunout do škvíry ve skále... trochu jsem zalitoval, že mám tak svalnaté tělo, když jsem v jednom okamžiku zůstal zaseknutý ve štěrbině, ale nějak jsem na druhou stranu protekl a už to celkem šlo, až na úsek, kde mě dalec spouštěl do hlubin po laně, na které mě připoutal velmi podezřelou dračí smyčkou.... mooooc jsem se už těšil do hospody :)

Picli jsme se trošku víc než ve čtvrtek a démon Škylda náz vzal k sobě na video Manitúovuo bota... byl to masakr, ale krom teplého indiána si nic nepamatuju.

Pravé peklo přišlo v sobotu, když dalec navrhl, že nás naučí lozit po laně.... povzbuzen úspěchem hanky, která dokázala vylézt nahoru i dolů jsem se posilnil plzničkou a začal se sókat do matroše (to je něco jako hantec pro bazmeky na lezení). Nahoru to byla paráda, vtipkoval jsem a ještě si v sedě na laně zaplálil startku jako dobrodruzi. Nastal okamžik výměny bazmeku k lození nahoru za bazmek k lození dolu a tam jsem pohořel jak Karlovy Vary na Spartě... Visel jsem na stromě snad čtvrt hodiny a marně se snažil tu pyčovinku odmontovat... Dalec s Hankou do mě štouchali a fotili mě.





No přiznám se, nebylo mi do skoku a byl jsem rád, když dalec našel špalek, židli, vydrápal se ke mě a pomohl mi z tu zatracenou věc připnout... Líbal jsem zemi a musel si dát hned po panáčku archivní slivovice. Pak to ještě hodinu rozdýchával a pak se tomu i zasmál.

Plzni zdar a přístě mě v tom nenechejte a jeďte taky! ;-)