K zamyšlení

Tak jsme se s Hladinkou domluvili, že se půjdem dívat na fotbal do hospody.Jak sme si slibili tak jsme i udělali.Dokonce jsme našli i volného flek což nám bylo trochu podezřelé na tak pozdní dobu.A jak sme si tam tak klopili do sebe ty kvalitní plzničky tak Hladinku napadlo se zeptat proč nešel Prepálenej start kua s náma.Tak jsem mu vysvětlil, že jsem ho přemlouval a on stejně, že nepůjde, že mu je blbe ještě s předošlého dne.No a my jsme se s Hladinkou nad tím tak zamysleli a shodli jsme se ,že v jezdcech alkoholypsy takové padavky nemají co dělat.To nejde jen tak říct, že mi je blbě a nikam nejdu.To si pak radši najdite jiný koníček, třeba golf tam si to múžete dovolit, ale tady máte předse nějakou zodpovědnost.Další člen Kocovina má zas nejaké zdravotní problémy a že prej nemůže chlastat.Tak se kua ptám co to je ze partu jezdců alkoholypsy, když s toho pořádně chlastá jen 50 % členů.Tak kluci buď se velmi rychle polepšíte a budete chlastat celý týden ne že si budete dávat den pauzu anebo to tady celé rozpustíme.Nebo se radši dobrovolně vzdejte členství než aby ste nám po hospodách dělali ostudu.Tak a doufám že si to teď přečtete a půjdem to probrat do hospody:D

Hladinka v nesnázích

Tož jsme si v hospodě před dovoloneou s Přepáleným a externistou Dalecem řekli: "Pyčo co se jet takhle vykalit na ten prodloužené víkend do krasu? Je tam hezky, točej plzničku a nejsou tam žádný naše ženský, který by nám kazily požitek z alkoholu."

Jak se řeklo, tak se udělalo, jen odjezd se musel přesunout až na večer, bo řidičovi se nejak nedařilo vystřízlivět a Přepálenej si to rozmyslel. Ale nakonec jsme se přecijenom rozjeli do Hojštejna, ségry se rozeřvali fábkou a cestou jsme nabrali ještě kámošku Hanku, aby nám bez těch ženckejch nebylo až tak úplně smutno a měl nám kdo vařit snídani. Ta se cestou dozvěděla o holštejnské bódě takovéty podrobnosti, jako že tam není voda, záchod a elektřina a brali jí mrákoty.

No co už, dojeli jsme a zamíříli hned do hospody, kam za náma za chvilku přišel vostré hráč Škylda. Popíjeli jsme, panáčkovali, ještě si vzali plzenšké kuželky k bódě a bylo nám veselo.

Ráno to bylo horší... Dalec řekl, že nám trochu ukáže okolí a vyrazili jsme na špacír po kopcích bez kiosku, který trval hodiny a hodiny (utrpení!)... následoval vydatný oběd a že prý vzhůru dolů do jeskyně... další tůra, navíc s vybavením a pak se sesunout do škvíry ve skále... trochu jsem zalitoval, že mám tak svalnaté tělo, když jsem v jednom okamžiku zůstal zaseknutý ve štěrbině, ale nějak jsem na druhou stranu protekl a už to celkem šlo, až na úsek, kde mě dalec spouštěl do hlubin po laně, na které mě připoutal velmi podezřelou dračí smyčkou.... mooooc jsem se už těšil do hospody :)

Picli jsme se trošku víc než ve čtvrtek a démon Škylda náz vzal k sobě na video Manitúovuo bota... byl to masakr, ale krom teplého indiána si nic nepamatuju.

Pravé peklo přišlo v sobotu, když dalec navrhl, že nás naučí lozit po laně.... povzbuzen úspěchem hanky, která dokázala vylézt nahoru i dolů jsem se posilnil plzničkou a začal se sókat do matroše (to je něco jako hantec pro bazmeky na lezení). Nahoru to byla paráda, vtipkoval jsem a ještě si v sedě na laně zaplálil startku jako dobrodruzi. Nastal okamžik výměny bazmeku k lození nahoru za bazmek k lození dolu a tam jsem pohořel jak Karlovy Vary na Spartě... Visel jsem na stromě snad čtvrt hodiny a marně se snažil tu pyčovinku odmontovat... Dalec s Hankou do mě štouchali a fotili mě.





No přiznám se, nebylo mi do skoku a byl jsem rád, když dalec našel špalek, židli, vydrápal se ke mě a pomohl mi z tu zatracenou věc připnout... Líbal jsem zemi a musel si dát hned po panáčku archivní slivovice. Pak to ještě hodinu rozdýchával a pak se tomu i zasmál.

Plzni zdar a přístě mě v tom nenechejte a jeďte taky! ;-)